1. Požadujeme obsažné diskuse k emancipačnímu pojmu „vzdělání“
Současný pojem vzdělání je orientován na ekonomické soutěžení vědomostí. Vzdělávací instituce jsou téměř výhradně hodnoceny z pozic tržního hospodářství. Pojem emancipačního vzdělávání naproti tomu zahrnuje právo na svobodný výzkum Uznává též neakademické formy vědění a kultury. Cílem politiky vzdělávání má tedy být vytváření rámcových podmínek pro výběr témat a námětů co možná nejrozmanitějšího obsahu a různých úhlů pohledu. Nenecháme se redukovat na lidský kapitál ekonomie vědění. Jsme součást široké a rozmanité základny emancipačního a sociálního hnutí.
2. Požadujeme svobodný přístup ke vzdělání a demokratizaci podpory výzkumu
Stanovení priorit podpory výzkumu z pozic politiky není ani transparentní ani výsledek demokratického a celospolečenského vyjednávacího procesu. Priority předkládají elity podle svých partikulárních ekonomických zájmů. Výsledkem je podfinancování mnoha bezprostředně ekonomicky málo nadějných odvětví výzkumu. To má dramatický dopad na výzkumný personál a na infrastrukturu jako jsou knihovny a technické vybavení kateder a ústavů. Vědění, jež vzniká ve veřejných institucích, by mělo být volně a bezplatně přístupné pro všechny,.
Zvlášť důrazně požadujeme veřejné vypořádání účasti vědy a jejích institucí na kolonialismu, nacionalismu a na současných válečných konfliktech.
3. Požadujeme umožnění úplného vzdělání pro všechny, v kterémkoli období života; nesouhlasíme s trvalým celoživotním vzděláváním
V současné době je požadavek celoživotního vzdělávání především výzva k přizpůsobení se k proměnlivému pracovnímu trhu. Do služeb zaměstnatelnosti patří nejen certifikované školní a universitní dokumenty, ale též schopnosti mimo úředně zhodnocených znalostí. Tyto schopnosti jsou též základem osobního rozvoje a možností sociální pohyblivosti. Takto celkově pojaté možnosti uplatnění jednotlivce musí být platné pro všechny generace.
4. Požadujeme university se zastoupením všech důležitých oborů
Během tzv. „Boloňského procesu“ se objevují nezdravé tendence k vytváření elit v celém vzdělávacím systému. Místo problematického programu výchovy elit, jež znamenají vysoce specializovanou politicky regulovanou produkci vědění se společenskými privilegii, se musíme snažit o zaručení výuky a výzkumu na všech úrovních, ve všech oborech a pro všechny studující. Takové vzdělávání, příslušným způsobem finančně a personálně vybavené, bude mít vynikající výsledky.
5. Žádáme účinná opatření proti diskriminaci
Různé společenské mechanismy ztěžují nebo i zabraňují v současnosti širokým vrstvám obyvatelstva v přístupu ke vzdělání. K těmto zábranám patří nejen studijní poplatky a neúspěchy u zkoušek, ale také diskriminace na základě sociálního původu, pohlaví, barvy pleti, stáří, důvodu migrace do dané země, státního občanství atd., a to ve všech učebních zařízeních, zvláště na úrovni povinné školní docházky. Jsme pro uznání v zahraničí vydaných prospěchových vysvědčení. Požadujeme též explicitní zaměření výzkumu a výuky na vytvoření vědění, které bude s to struktury vzniku nerovností pojmenovat, analyzovat a minimalizovat a bude schopno podporovat silnější protidiskriminační kontrolní mechanismy (např. transparenci při obsazování pracovních míst, racionální regulaci kvót pro jednotlivé obory).
6. Požadujeme obnovení a rozšíření universitní samosprávy a spolurozhodování
Poslední léta přinesla masivní a systematické oklešťování universitní samosprávy a spolurozhodování všech členů universit ve prospěch tržních modelů. Zavedení autokratické mocenské a panské moci vedlo k masivní korozi demokratické a kolegiální spolupráce a možností diskuse. Pokud současná politika „nahoru a dolů“ má skončit, je nezbytné rovnoprávné začlenění všech čtyř kurií (částí senátu) do universitního rozhodovacího procesu. Znovu je nutno promyslet práva rektorátů stejně jako dohody o pracovních výkonech a bilancích vzdělání jednotlivců.
Žádáme zrušení universitních rad!
7. Požadujeme nové formy finančního zajištění pro všechny
Existenční situace akademické střední vrstvy a vědeckého dorostu je dobrým příkladem současných prekérních pracovních podmínek. Krátkodobé a nejisté semestrální smlouvy lektorek ohrožují přednášející i samotnou výuku. Stále více vnucované samofinancování vlastního pracovního místa průměrně z jedné třetiny vede k velkému dodatečnému pracovnímu zatížení. Vědecký i ostatní personál pracuje v tomto případě pod silným časovým tlakem, a to bezplatně. Požadujeme dlouhodobé smlouvy s vyhlídkou na prodloužení, pevná pracovní místa a prostory pro schůze všech přednášejícíh i badatelů. Flexibilita vědeckých pracovních míst je typická pro současnou dobu, která poskytuje stále více lidem stále trvalé zajištění. Požadujeme proto vážnou diskusi o bezpodmínečném základním platu i o všeobecné minimální mzdě. To jsou možnosti stabilního finančího zajištění místo pochybných trhů práce.
8. Žádáme zřízení nových struktur emancipované výuky a výzkumu
Struktura financování výzkumu a výuky a s tím také pracovní podmínky vědeckého personálu vytvářejí rámec výzkumu a výuky, a tím také nepřímo jejich zaměření. V současné době jsou stávající směry výzkumu i výuky podporovány více, než nově vznikající a kritické směry. Krátké termíny zaměstnání a vysoký důraz na výkonnost vylučují komplexní řešení úkolu a vedou k zanedbávání inovativních a riskantních výzkumů. Žádáme proto o podporu zavedení dalších úvazků pro badatele, kde to bude účelné, a o důraznější podporu témat výzkumu mimo hlavní zaměření výzkumu.
9. Požadujeme zásadní postoj k „Boloňskému procesu“ a diskusi o jeho důsledcích a možných úpravách
Tzv. „Bologna proces“ je zdrojem četných nedorozumění, jež jsou právě diskutována na rakouských universitách. Dokonce i konference německého ministerstva školství se připojila ke studentské kritice současného „školometského“ studia a zkoušení, zhoršení národní i mezinárodní mobility studentů, nízkého počtu bakalářů přijímaných do zaměstnání, ačkoliv ukončili přesně definovanou větší část vysokoškolského studia. Též je nutno uvažovat o úpravách akreditačních řízení. K tomu je třeba dodat, že „Bologna“ má statut direktivy EU, což je důvod, proč může být interpretováva a realizována jen celonárodními institucemi.
Do této diskuse by se měli zapojit všichni universitní pracovníci i veřejnost. Žádáme o důsledné uvážení pozitivních i sporných pohledů na „Bolognu“ (co by se jejím přijetím a realizací mohlo změnit k horšímu.
10. Požadujeme přepracování nových studijních plánů
Přestavba studijních plánů, plánovaná a částečně uskutečněna během „Boloňského procesu“, je provázena mnohými strukturálními a obsahovými problémy. Zvláště uspořádání látky do „modulů“ vede ke zploštění vzdělávání a omezení studentovy vědecké zvědavosti i omezení svobody výuky podle šablonovitých studijních plánů. Proto musí být do studijních plánů zapracováno více volnosti pro studenty a přednášející, při volbě studia látky ke zvoleným zkouškám i při volbě přednášené látky k určitému tématu.
11. Požadujeme zajištění veřejných prostor pro kolektivní doskuse
Veřejné disksue, jež byly vyvolány studentskými protesty, by měly pokračovat. K předloženým návrhům nelze zaujmout stanoviska ani jediným opatřením, ani řadou ad hoc opatření, ani čistě finančním řešením. Bude nutné důkladné uvažování o strukturálních změnách v rámci celospolečenské reflexe. To ovšem neznamená, že není třeba okamžitě jednat! V tomto smyslu podporují přednášející a badatelé vídeňských universit výslovně navržení takových prostor pro diskuse a rozšíření okupačních stávek a protestního hnutí. K podpoře protestního hnutí žádáme vedoucí pracovníky, aby své spolupracovníky, jakož i studenty universit uvolňovali na odpovídající diskusní akce.
AG Lefo VERNETZUNG: lehrenden.vernetzung@gmail.com
AG Lefo FORDERUNGEN: ag.lefo.wien.forderungen@gmail.com
Hlavní požadavky protestujících zní:
Výuka místo výcviku
vyhnání soukromých podniků a jejich ekonomických zájmů z universitních sfér
zcela svobodná volba předmětů
konec knock-out zkoušek v prvním roce studia
záruka na započítání absolvovaných zkoušek z jiných universit, třeba i zahraničních
Svobodný přístup ke vzdělání
žádné školné, včetně studentů ze zemí mimo EU
Demokratizace řízení universit
vyrovnaný podíl na rozhodování o universitě musejí mít profesoři, studenti, vědecký a nevědecký personál
žádné změny studijních plánů bez souhlasů studujících
zavedení demokratických rozhodovacích postupů na všech úrovních university
rozpuštění universitních rad
navrácení přímé volby do ÖH (Rakouská vysokoškolská organizace bojující za práva studentů, která má zastoupení na každé universitě, s hlasovacím právem v akad. senátech )
Finanční zajištění universit
průhlednost financování
možnost spolurozhodovat o užití fin. prostředků
znovuzavedení bezplatné MHD pro studenty (požadavek hlavně Vídeňáků, kde toto donedávna bývalo zvykem)
odstranění ostatních finančních překážek v přístupu ke vzdělání
a další
bezbariérový přístup na všechny university
ukončení prekérních služebních poměrů pro pracující na universitách
50% kvóta na zastoupení žen v universitním personálu
universita je veřejný prostor, a proto: Pryč s kamerami z přednáškových sálů !
(z www.blisty.cz)
Doporučení OECD pro českou reformu vysokého školství
Pro rovnosti šancí vystudovat vysokou školu je nezbytné zavést účinný systém finanční pomoci studentům, který zatím Česká republika nemá. Vyplývá to ze zprávy OECD, která hodnotí český koncept reformy terciárního vzdělávání.
Návrh MŠMT na zavedení finanční pomoci obsažený v Bílé knize terciárního vzdělávání je podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) dobře koncipovaný a v souladu s nejlepší mezinárodní praxí. “OECD pochválila zejména návrh ministerstva školství na zavedení finanční pomoci studentům, který hodlám na jaře předložit vládě. Reforma terciárního vzdělání je priorita ministerstva,“ uvedla ministryně školství Miroslava Kopicová.
Zpráva OECD posuzuje také změny ve financování vysokých škol, v jejich řízení a v roli samosprávy, v akreditacích a v samotném systému terciárního vzdělávání, ve kterém podle názoru expertů OECD chybí profesně zaměřená bakalářská studia a vyprofilované výzkumné univerzity.
Organizace OECD doporučuje České republice usilovat zejména o transparentnost při koncipování reformních návrhů. S tím souvisí doporučení ustavit stálé poradní fórum ministryně s širokým zastoupením. Dále OECD doporučuje zachovat autonomii vzdělávacích institucí ve správě akademických záležitostí, je však nutné, aby vysoké školy sladily pravomoci s odpovědností v oblasti řízení a samosprávy. Podle OECD by se také ve výzkumu i v pedagogické činnosti měly více otevřít okolnímu světu.
Ministerstvo školství v lednu 2010 k doporučením OECD otevře diskusi s reprezentací vysokých škol a dalšími aktéry. Analýzu provedla organizace OECD v roce 2009 na základě žádosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Při zkoumání reformy vysokého školství vyslala organizace OECD do České republiky čtyři experty, kteří měli v říjnu 2009 příležitost hovořit se všemi důležitými aktéry a zájmovými skupinami ve věci reformy vysokého školství. Podkladem k jejich analýze byla také například Bílá kniha terciárního vzdělávání z ledna 2009 či Stanovisko Karlovy univerzity k Bílé knize terciárního vzdělávání z května 2008. Text detailní analýzy OECD je k dispozici v českém a anglickém jazyce na stránkách Reformy terciárního vzdělávání.
(z http://tarantula.ruk.cuni.cz/IFORUM-7459.html)
Dále http://www.blisty.cz/art/49613.html
