Jakožto organizátoři protestního pochodu proti komercionalizaci vysokého školství, který proběhl 17. listopadu a byl součástí studentských dnů, cítíme potřebu se k uplynulým událostem vyjádřit.
Přednáška Jan Keller
Celé studentské dny byly zahájeny přednáškou Jana Kellera. Je zajímavé, že na rozdíl od většiny ostatních akcí těchto dnů Jan Keller dokázal, co se ostatním příliš nepodařilo, a to přilákat dostatek posluchačů. Deset důvodů proč nezavádět školné, o kterých se můžete dočíst v naší brožuře, bylo doplněno o důvod jedenáctý. O důvod, který vysvětluje, kdo a proč by mohl mít velký zájem na zavedení školného. Kromě bank a finančních institucí to jsou především soukromé vysoké školy.
http://www.denikreferendum.cz/clanek/7318-keller-skolne-prospeje-pouze-bankam-a-soukromym-skolam
Panelové diskuze
Druhý den proběhly dvě panelové diskuze, obě diskuze byly na zajímavá témata. První, která proběhla na VŠE, nesla název Potřebuje vysoké školství reformu? Druhá se odehrála v budově národní technické knihovny a byla pojmenována Co (z)může studentské hnutí?
Co (z)může studentské hnutí?
Poté, co diskutující shrnuli specifika studentského hnutí, v čem se liší od jiných hnutí, v čem má jiné možnosti apod., se všichni zúčastnění shodli na tom, že v ČR žádné studentské hnutí neexistuje již od roku 1989. Nad otázkou proč tomu tak je, však k žádné obecnější shodě nedošlo, a protože by debata nad daným tématem mohla tímto skončit (je totiž jasné, že studentské hnutí, které neexistuje nezmůže nic), tak se diskuze pomalu stáčela k jiným otázkám, a to ke školnému, ke smyslu vysokého školství, dále ke studentským hnutím v zahraničí apod.
Na obě akce přišlo zoufale málo lidí, nebyla téměř žádná mediální reflexe (alespoň já jsem zaznamenal jen krátký článek v Haló novinách o panelové diskuzi, která se týkala reformy vysokého školství – http://www.halonoviny.cz/articles/view/211505), není to vinou organizátorů, kteří svou úlohu zvládli, troufám si tvrdit, velice dobře! Chyba je ve studentech. Ti žel stále nevnímají politiku související s vysokým školstvím jako něco, co se jich bezprostředně týká.
Protestní pochod proti komercionalizaci vzdělání
Naši akci jsme záměrně nazvali pochodem a nikoliv demonstrací. Plně si uvědomujeme, jak málo studentů a ostatních lidí se zde zajímá o reformu vysokého školství. Neaspirovali jsme tedy na vytvoření davu, který by měl potenciál čemukoliv zabránit. Ostatně jak vidíme ze zkušeností ze zahraničí, tak ani obrovský počet lidí většinou nestačí k tomu, aby vlády zahájily dialog a od svých záměrů ustoupily, většinou jsou to až blokády, okupace a stávky, po kterých se vrhnou média jako po senzaci, což umožní dostat dané téma do širšího podvědomí veřejnosti a donutí politiky k ústupkům. Nešlo tedy o to ukázat sílu, kterou nemáme. Náš cíl byl daleko skromnější – upozornit studenty a veřejnost na to, jaký vliv zavedení školného, omezení autonomie vysokých škol, nucené propojení vysokých škol se soukromým sektorem, nesmyslné hodnocení vědy a výzkumu v oblasti humanitních a sociálních věd a vládní škrty mohou mít na budoucnost českého vysokého školství a jich samých. Chtěli jsme poukázat na vzájemnou provázanost veřejného prostoru, kterého jsou univerzity součástí, a na to, že vzdělání opravdu není jen soukromou osobní investicí, ale i investicí veřejnou. Ve společnosti jako celku potřebujeme jeden druhého, vysokoškolák středoškoláka a učně a naopak. 17. listopad jsme si zvolili nikoliv proto, že bychom chtěli nějak zneužít historických událostí českých dějin, ale pouze z toho důvodu, že je to mezinárodní den studentů. V tentýž den se také na mnoha místech po celém světě konaly akce podobné té námi zorganizované. http://www.emancipating-education-for-all.org/nov17_updates Když to shrnu, tak cílem našeho očekávání a snažení bylo hlavně využít této příležitosti pro rozšíření povědomí o těchto tématech a veřejné představení naší kritické argumentace, která by mohla vyvolat kritickou reflexi.
Tento záměr se nám však naplnit nepodařilo a naší akci musím hodnotit poměrně skepticky. Ostatní události, které se děly 17. listopadu, především v Praze, mediálně zastínily náš pochod. Nepodařilo se nám média příliš zaujmout. Navíc česká masová média vesměs ukázala to, co popisují mediální analytici již několik desetiletí. Vlivem shonu, honbou za senzací, malým mediálním prostorem se nutně musí dopouštět různých zkratek a dezinterpretací. Počet účastníků pochodu se v médiích pohyboval od 200 až po 450, většina novinářů se nezúčastnila celého pochodu a neuvádí v jaký čas a jakým způsobem počet účastníků zjišťovali. Spousta novin a internetových portálů převzala bez jakéhokoliv ověření zprávu ČTK. Prohlášení tiskového mluvčího bylo sestříháno, zkráceno a jednotlivé věty byly vytrženy z kontextu. Nevím, zdali vlivem nervozity, nedostatku spánku a shonu došlo k omylu a tiskový mluvčí řekl médiím DPH namísto HDP, nebo zdali to je chyba médií, ale i kdyby byla chyba na naší straně, tak správný žurnalista by tuto chybu měl opravit. A to tím spíše, když tiskový mluvčí v souvislosti s touto informací odkazoval na zprávu OECD vydanou v roce 2009. Z těchto důvodů jsme se rozhodli stručně a v bodech sepsat, co jsme médiím řekli a chtěli říct (plus něco málo navíc):
1. Proč pochod proti vládním škrtům v oblasti vysokého školství? (na téma komercionalizace se média neptala)
Ačkoliv program vlády definuje vzdělání jako svoji prioritu, přesto ještě v červnu tohoto roku prohlašoval ministr financí Kalousek, že ministerstvo školství má ušetřit nejvíce. Z úst politiků se neustále ozývají výroky o státním dluhu ČR a o nutnosti šetřit formou razantních škrtů. Státní dluh ČR přitom není v porovnání s ostatními státy Evropy nikterak vysoký, nehledě na to, že na vzdělání odvádí ČR menší část svého HDP oproti vyspělým západním zemím.
Státní dluh ČR:
http://buttonwood.economist.com/content/gdc
http://www.bbc.co.uk/news/10150007
https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2079rank.html veřejný a soukromý dluh jednotlivých států
Výdaje ČR na vzdělání (data jsou z roku 2006):
Celkové výdaje na vzdělávání v ČR jsou 4,8 % HDP, z toho 3,0 % připadá na základní a střední vzdělávání a 1,2 % na vzdělávání terciární. V porovnání s tím celkové výdaje na vzdělávání za státy OECD činí 6,1 %, z toho na základní a střední školství připadá 3,7 % a na terciární vzdělávání 1,9%. Údaje za státy EU (19 členských států zahrnutých do přehledu za rok 2006) vykazují hodnoty 5,5 % celkem, 3,6 % základní a střední školství a 1,3 % vysoké školství.
http://dx.doi.org/10.1787/664243822887
http://www.novinky.cz/domaci/179351-ceske-skolstvi-zaostava-za-svetem-ukazala-studie-oecd.html
Ačkoliv si uvědomujeme, že šetřit je třeba, a to nejen ve školství, domníváme se, že razantní a nepromyšlené škrty mohou napáchat vážné škody, které nebude snadné napravit. Proto by měly být předem konzultovány s odbornou i laickou veřejností. Snižováním veřejných výdajů na terciární vzdělávání vede většinu vysokých škol k tomu, že si musí shánět peníze z externích zdrojů, což není nic špatného. Špatné to je pouze v případě, když jsou na těchto penězích vysoké školy plně závislé. Peníze z externích zdrojů jsou totiž často nestálé, na dobu určitou, což znemožňuje plánování v nějakém delším horizontu (např. přijímání nových učitelů). Dalším rizikem peněz z externích zdrojů, které jsou například od nějaké soukromé firmy, je ztráta svobody bádání. Firmy si často diktují o čem se má bádat, jaké výsledky se smí zveřejnit a jaké už nikoliv. Dalším důsledkem razantních škrtů je snižování počtu vyučovacích hodin, což může ohrozit koncepčnost některých oborů.
2. Školné?
Iniciativa Vzdělání není zboží! je proti zavedení školného, a to jak přímého, tak odloženého. Ze situace ze zahraničí soudíme, že školné nevede ani ke snížení státního dluhu (nákladná byrokracie spojená se zavedením odloženého školného, neschopnost řady lidí školné za svůj život splatit – když dosáhne určité výšky a roste ve všech zemích, kde bylo zavedeno – vede k tomu, že stát platí školné i s úroky apod.), ani ke zlepšení finanční situace vysokých škol (o co se zvýší školné, o to se sníží většinou příjem z veřejných prostředků), ani k lepší motivaci studentů (MŠMT na svých stránkách uvádí, že průměrné měsíční výdaje vysokoškoláka v ČR činí 8500 Kč, to už je dostatečná motivace skončit co nejdříve a začít si vydělávat, ostatně ti, jenž studují s nechutí a bez motivace, kvůli tomu, že jsou rodiči nuceni studovat, pochází většinou z rodin s vyšším než středním příjmem a ti by studovali i nadále), ani k razantnímu snížení počtu studentů (který by vyřešil neduhy spojené s univerzalizací vysokého školství, školy závislé na školném musí přijímat studenty, aby měly peníze, odložené školné v současné době zřejmě až tak neznepřístupní sociálně ekonomicky slabším studentům přístup na školy – v momentě, kdy se vyšplhá na mnohem vyšší částky, tomu již bude jinak –, ale zadluží je na celý život, navíc právě tito studenti mají v budoucnu větší problémy s nalezením dobře odměňované práce). Dále máme obavy, že v případě, že by se nadále školné periodicky navyšovalo, jako tomu je v zahraničí, a lidé by byli čím dál více zadluženi a neschopni tyto dluhy splácet, může dojít k další finanční krizi nebo bankrotu dalších států. Vzpomeňme na motto strany, která školné nejvíce prosazuje: „Odpovědní žijí bez dluhů“.
Jsme velice znepokojeni ze způsobu jakým se ministr školství, pan Dobeš, pokusil zavést tzv. zápisné. Slovy Josefa Šlerky: „Zásadní změna v samotném jádru financování univerzit se má odehrát pomocí technické novely stávajícího zákona, a to ještě potichu, bez předchozích konzultací s širší odbornou veřejností. Navíc technická novela má podle všeho jít cestou poslanecké iniciativy, a v takovém případě není MŠMT povinno konzultovat celou věc s Radou vysokých škol a Konferencí rektorů. Jinými slovy, v klidu a bezbolestně může obejít běžný legislativní proces. Je to takový špinavý trik. Není tedy divu, že o zápisném se někteří rektoři dozvěděli až od novinářů.“ Neutěší nás ani to, že poté, co média tuto informaci zveřejnila a tím se na pana ministra vytvořil nátlak, se pan Dobeš rozhodl celou věc projednat s Rektory.
Naše iniciativa se zabývá především chystanými změnami ve vysokém školství, nicméně by ráda poukázala na podobnosti a některé shodné prvky mezi těmito změnami (škrty, privatizace, komercionalizace) a změnami v jiných oblastech veřejné sféry (důchodová reforma, změny ve zdravotnictví apod.).
3. Vznikla zde určitá roztržka, jaká a proč?
Naše akce tedy mají sloužit – a doufáme, že i slouží – tomu, abychom veřejnost seznámili s některými neblahými dopady, které počínání současné české vlády (a mnohých zahraničních vlád) způsobuje. Cílem naší iniciativy rozhodně není dávat prostor politickým stranám a spolkům k sebeprezentaci a sebezviditelnění. Proto jsme se na naší akci rozhodli všechny požádat, aby opravdu brali náš pochod jako protest proti komercionalizaci vzdělání a nikoliv jinak. Náš požadavek aby si všichni účastníci sbalili své sebepropagační tiskoviny, odznaky, transparenty a vlajky nebyl cenzurou myšlenek, byl jen adekvátní obranou proti diskreditaci a parazitování na naší akci. Ti, kterým šlo opravdu jen o věc samou, s tím neměli žádný problém, za což jim děkujeme. Hrstka mladých komunistů žel má zřejmě jiné záměry a kdejakou akci pořádanou nezávislou iniciativou se snaží zneužít k sebezviditelnění. Toho jsme byli ostatně svědky již mnohokrát. Těm bychom rádi vzkázali, že když toto nejsou schopni pochopit, ať si dělají své akce (nebo ať raději zůstanou doma).
Iniciativa Vzdělání není zboží! nespolupracuje s žádnou politickou stranou a spolupracovat ani nehodlá.
Nechceme lobovat ve vládě nebo prosazovat strany, které našim požadavkům vycházejí vstříc. Chceme vyvíjet nátlak na jakoukoliv stranu, která bude u moci a bude prosazovat reformy a škrty, které podle nás mohou ohrozit kvalitu univerzit a vzdělání. Jsme nespokojeni se situací, kdy namísto toho, aby vláda obhajovala své kroky, musí lidé obhajovat svoji nespokojenost s nimi.
Pro ty, kdo zapomněli: http://kmotrdrobek.jex.cz/menu/afery-a-korupce/afery-v-politice
a dále všechny články od sociologa Pavola Friče na téma korupce.
Promítání filmů o studentských hnutích a debata s rakouskými studenti, kteří se účastnili okupace Audimaxu.
Studenty zřejmě žel nezajímá, co se děje v zahraničí, a to se jim podařilo znovu ukázat. Ačkoliv promítání i diskuze proběhly hned po skončení pochodu, tak se v aule FF UK objevila jen hrstka studentů.
Na závěr bych rád poděkoval SKRVŠ a ProAlt za spolupráci, vážíme si jí.
Do budoucna se chceme zaměřit především na osvětovou činnost, proto prosíme všechny, kdo s námi sympatizují a mohou nám být nějak nápomocni, aby nás kontaktovali.
