Kolem 250 studentů a krajně-levicových aktivistů protestovalo 30. ledna proti italské hlavě státu Giorgiovi Napolitanovi v Boloni.

V pondělí 30. ledna měla Boloňská univerzita velmi speciálního hosta při příležitosti zahájení akademického roku, italskou hlavu státu Girogia Napolitana. Kolem 250 studentů a krajně-levicových aktivistů protestovalo proti němu, za jeho chování během předání moci, které umožnilo Mariovi Montimu stát se novým italským předsedou vlády.

Obvinili ho, že je autorem, společně s ECB (Evropskou centrální bankou) a MMF (Mezinárodním měnovým fondem), Montiho vlády a využívá svou hodnověrnost „dobrého a moudrého“ politika, aby pozvedl popularitu politik škrtů. Od počátku nového italského směřování ztělesnil Napolitano, s Mariem Montim jako předsedou vlády, postupně svou roli konstitučního garanta, jako institucionální figury, jejíž role je ujištovat občany o budoucnosti, která je dozajista dost nejistá. A to je nepřípustné – říkají studenti –, když se hovoří o nezvolené vládě, nominované k tomu, aby chránila práva rozpočtové pravomoci proti riziku italského dluhového selhání. Napolitanova hodnověrnost je navíc kontroverzní. Během své politické historie byl těžce kritizován, hlavně za dobře známý zákon „Turco-Napolitano“ týkající se imigrace.

Dvě manifestace se pokusily dostat až na dějiště oslav, ale každá silnice byla hlídána stovkami policistů. Studenti a novináři utrpěli lehká zranění při policejním výpadu během jednoho z pokusů dostat se blíž. „To je způsob, jakým čelí disentu“, prohlásili protestující.

Více zde.

http://libcom.org/blog/students-protest-against-president-napolitano-bologna-01022012

Prorektor Štech: Svobodné bádání není samoúčelné. Jednat se bude

Praha – Vládní návrh vysokoškolského zákona zakládá podmínky pro to, aby mohly být omezeny akademické svobody. Svobodné vyučování, svobodné bádání a svoboda samosprávy však nejsou samoúčelné, připomíná Stanislav Štech, prorektor pro rozvoj Univerzity Karlovy. „Nemá-li dojít k nějaké opravdu významné a veliké kolizi, tak se jednat bude,“ říká na adresu ministerstva školství, které prý zatím s univerzitami komunikuje nedostatečně. Poslední možností je stávka, připouští Štech.

Studenti UK včera odpoledne vyhodili z oken právnické fakulty 90 melounů jako symbol 90 milionů korun, které příprava vysokoškolského zákona stála. Návrh prý omezuje akademické svobody ve prospěch politiky a byznysu. Podle vládního návrhu má například takzvaná rada školy získat silnější pravomoci a zasedat v ní mají třeba lidé z podnikatelské sféry.

„Jezdím po světě, skandinávské země, Švýcarsko, a mají takový institut. Je to záležitost, kterou si chválí a říkají, že je ku prospěchu věci, když se vnitřní záležitosti školy mohou posoudit očima zevně. Ale ne politiky, to je naprosto vyloučeno,“ hájí reformy Ivan Wilhelm, náměstek ministra školství pro vysoké školy a výzkum a bývalý rektor UK.

USA a Velká Británie nám vzkazují: pozor, dívejte se!

S tím Štech polemizuje. Kontakt s vnějším světem podle něj nesmí být řídicí: „Existují země jako Spojené státy a Velká Británie, která nám vzkazují: pozor, dívejte se, jaké to může mít vážné dopady na výzkumné programy ve školách, kde se toho skutečně zmocní manažeři.“

Univerzita je pak nucena plnit podnikatelské záměry na úkor vědeckého poznávání. V takové situaci hrozí zánik různým výzkumným programům nebo celým katedrám, které jednoduše nebudou schopny garantovat dostatečný finanční zisk. Podle rektora UK Václava Hampla by vládní návrh mohl učinit z vysokých škol pouze přípravku určitých soukromých firem.

Kdo žije v kontaktu s realitou?

Prorektor Štech odmítá vůbec představu, že je univerzitu potřeba vládní reformou přibližovat „vnějšímu světu“. Ptá se: „Prokázal snad někdo někdy, že na vysokých školách nežijeme v kontaktu s vnější realitou?“

Výrok, že akademická půda není v kontaktu se světem, je fór, který se vypráví od doby Immanuela Kanta, glosuje Štech. „Ti lidé jsou povahou své činnosti nesrozumitelní vnějšku,“ připouští, ale zároveň zdůrazňuje, že svobodné odborné bádání, které z principu nemůže neustále prezentovat nové výsledky, je podstatnou úlohou univerzity.

„Není nutno udělat totální kotrmelec“

Jako alternativu k vládním návrhům nabízí Štech materiál, který vypracovala Univerzita Karlova již před třemi lety jako alternativu k tehdejší Bílé knize. Vysoké školy podle něj nepotřebují hlubokou reformu, ale pouze komplexní novelizaci současného zákona o vysokých školách. „Není nutno udělat totální kotrmelec a všechno rozhodit, rozorat a ještě riskovat, že v Poslanecké sněmovně se na to napojí všelijaké zajímavé přílepky.“

zdroj

Návrh vysokoškolské reformy je špatnou reakcí na nesprávný cíl

Proč se zatím většina (23 z 26) českých veřejných škol radikálně odmítnuvších „reformu“ dočkala v médiích řady kritických reakcí? Neměli by se akademici a jejich představitelé nad sebou zamyslet? Jako jeden z těch, kterým se předložené návrhy nelíbí, se pokusím dát odpověď těm, co už nás diagnostikovali a jejichž názory byly tak pečlivě reprodukovány na stránkách ČESKÉ POZICE.
Na čem je a na čem není shoda

Na rozdíl od všeobecně reprodukovaného klišé, že „o nutnosti reformy nikdo nepochybuje“ a „všichni se shodnou na tom jejím směřování“ (ministr Josef Dobeš), se domnívám, že právě zde leží jádro pudla. Žádná shoda, právě v tomhle existuje zásadní rozpor.

Shoda možná je na problémech českého vysokého školství. Nejsou ale nikde identifikovány v jednom souvislém kvalitním rozboru – natož ve výchozích materiálech k reformě.

1. Nejprve stát vysokým školám vnutil masifikaci – vzpomeňme, jak jsme se museli stydět, že zaostáváme pomalu za kdekým, když máme tak málo vysokoškolských studentů a absolventů. A tak se nabíralo hlava nehlava, protože šlo taky o přežití.
2. Neexistující koncepce celého terciárního vzdělávání (vina vysokých škol?) vedla k hlavnímu selhání – k nezvládnutí sektoru vyššího odborného školství, které mělo zachytit hlavní masu profesně kvalitních bakalářů (zpráva expertů OECD z roku 2006). Tato masa byla proto vržena do vysokých škol, včetně univerzit.
3. Neregulované otevření dveří většinově nekvalitním soukromým školám vedlo k inflaci titulů, poklesu kvality a postupnému upevnění názoru, že vzdělání si lze koupit (doslova).
4. Na závěr následovalo razantní puštění žilou. Snížení veřejných výdajů do vysokého školství nás dostalo na jednu z nejnižších příček mezi zeměmi OECD. Prý to je nutnost, a zejména v době krize. Ministři jiných neuvědomělých vlád třeba na konferenci v Budapešti řekli, že u nich se finance na VŠ snižovat nebudou, takové je i doporučení asociace evropských univerzit EUA.

Zavinily tuto situaci samotné vysoké školy, zejména univerzity? Vznikla jejich uzavřeností před světem, vyhýbáním se spolupráci s praxí, působením neschopných akademických managementů? Kolik jich prošustrovalo leckdy obrovský majetek a zbankrotovalo v době, kdy se pokládaly soukromé nebo kvazistátní firmy a neustále jsme slýchali o skandálech s jejich hospodařením? Kdo by tváří v tvář faktům mohl tohle tvrdit?

Systém samozřejmě problémy má. Vůbec to ale nedokazuje, že vznikly jako prostý součet jednotlivých selhávajících škol, nebo dokonce jedinců. A že lékem na problémy je úplně všem nařídit léčbu new public managementem a směřováním k fungování univerzity jako firmy. Návrh reformy je zkrátka špatnou reakcí na nesprávný cíl.
Petitio principii aneb Argumentace kruhem

Ideologie, která v současnosti ovládá společnost, ví předem, jaké mají být recepty a řešení. Proto seriózní analýzy výše uvedených problémů nepotřebuje. Postupuje tak, že jako východiska a argument pro razantní opatření uvádí něco, co by bylo nejprve třeba dokázat. Co na tom, že zobecňující soudy jsou ve frapantním kontrastu s realitou.

Uvedu příklad Univerzity Karlovy. Za 15 let se počet jejích studentů téměř zdvojnásobil, počet absolventů rostl tomu úměrně. Vědecký výkon vyjádřený ve výsledcích zaznamenávaných v citační databázi WOS se za stejnou dobu zvýšil zhruba čtyřnásobně. Počet doktorandů za posledních deset let narostl 2,5krát. V počtu vyjíždějících studentů v programu Erasmus jsme na jedné z předních příček v EU a podle přijímaných studentů jednou z nejatraktivnějších evropských destinací. Aktivně jsme vstoupili do všech solidních mezinárodních ratingů a hodnocení kvality a počínáme si velmi dobře.

Náš rozpočet se přitom rovná zlomku rozpočtu nejslavnějších světových univerzit. Oxford má čtyřikrát vyšší rozpočet na čtyřikrát méně studentů (i bez školného a průmyslových kontraktů je výrazně vyšší). Za zpětnou vazbu o nedostatcích a slabinách jsme vděčni. Není jich málo, ale situace vůbec není tak katastrofická, jak by si přáli ti, kteří chystají radikální „reformu, kterou přeci potřebujeme“.

Kde to tam vidíte aneb Ďábel není v detailu

Typická reakce, kterou se dnes diskredituje „hysterické“ chování akademiků, říká, že text věcných záměrů neznají, že není jasné, jak a o jaké akademické svobody by mohli přijít, že obrana docentur a profesur je jen neodůvodněné bránění sinekur a samospráva a autonomie prý už taky není v poslední verzi ohrožena atd.

Ohrožení autonomního prostoru pro kritické myšlení, tolik vysmívané novináři jako „sršení vznosnými pojmy jako ‚ohrožení akademických svobod‘“ (Martin Rychlík), však plyne z celku, z artikulace všech navrhovaných změn. Každá z nich je zdánlivě drobná. Všechny ale směřují ve své provázanosti k podřízení života škol vnějšímu dohledu. Ve spojení s připravovaným devastačním snížením příspěvku na vzdělávací činnost z 24 miliard korun v roce 2010 na zhruba 14 miliard korun v roce 2014 otevírají prostor pro podrobení se úzce utilitárním komerčním zájmům – v zájmu přežití, nikoli rozvoje.

Ofenziva celebrit aneb Říkaj to i slavní

Ale vždyť akademiky kritizují za jejich protesty mnohé známé osobnosti akademického světa. Připomenu, že začátkem 90. let reagoval sociolog Bourdieu na mediální intervence čerstvého nositele Nobelovy ceny za fyziku Pierra-Gillese de Gennes takto: Všichni se ho ptají na kdeco, na manželské soužití nebo mravní kodex mládeže. A on klidně odpovídá – a noviny produkují jakoby závazné odpovědi, protože jde o autoritu. Jediné, na co se ho za celou dobu skoro nikdo nezeptal, bylo, jak je to s těmi tekutými krystaly a polymery..

Něco podobného cítí člověk, když čte reakce ctihodných profesorů, kteří ale o vývoji a problémech vysokoškolské politiky, strukturálních modelech systému, proměně badatelských habitusů vlivem vykazovací ideologie atd. nevědí vůbec nic.
V zahraničí to maj už dávno aneb Je Haňka pars pro toto Cambridge?

Možná je ale profesor Rudolf Haňka výjimkou. Vždyť je z Cambridge. Všem, kterým se tak líbil výron arogantních, protože paušalizujících a nedoložených tvrzení v jeho rozhovoru pro MF Dnes, doporučuji nahlédnout do názvů jeho prací indexovaných v citační databázi WOS. Informační technologie v medicíně – ani jedna práce nenaznačuje byť v nejmenším nějakou kompetenci odborníka na školství. Nevadí, řeknete si, třeba měl na Cambridge zkušenost s managementem. Na internetu jsem našel jen zápis z června 2004 ze schůze důchodového fondu Cambridge University Assistants‘ Contributory Pension Scheme, v čele jehož výboru pro řízení investic stál.

Nevyjadřuje ale ducha Cambridge víc třicetistránkové prohlášení In Defence of Public Higher Education připravené špičkami Oxfordu, Cambridge, Sussexu, Warwicku a podepsané 380 (v listopadu 2011) významnými akademiky desítek univerzit Velké Británie? Asi ne. Vždyť jako by šlo o kopii protestu těch průměrných, potřebným změnám se bránících českých akademiků. A ve Velké Británii přeci už mají to blahodárné školné a manažerské řízení univerzit.

Změny v systému potřebujeme – předložená „reforma“ je však nepředstavuje. Naopak, nové a závažnější problémy vyvolá.

Zdroj

Skotské univerzity jsou pro lidi

Je to truismus, že postindustriální národy, jako jsme my, přežívají jedině v důsledku své inteligence. Je to ale pravda, píše ve skotském deníku The Herald Iain McWhirter.

Ať už bude Skotsko samostatné či nikoliv, praktickou realitou je, že vzdělání jeho obyvatelstva určí velkou měrou kvalitu jejich života. Neexistuje žádná alternativa k tvrdému úkolu učit se, vzhledem k tomu, že těžký průmysl zmizel a falešní bůžci skotského bankovnictví jako Fred Godwin [bývalý šéf Royal Bank of Scotland, který byl právě zbaven šlechtického titulu] byli svrženi a rozšlapáni v prachu.

Naštěstí má Skotsko jedinečnou výhodu, že tento malý národ pěti milionů obyvatel má nejméně pět univerzit světové třídy – více vysokých škol v žebříčku 200 nejlepších univerzit než Francie – a pracovní síly, které patří k nejvzdělanějším na světě. Ano, mnoho lidí hledá zaměstnání v Anglii, protože ve Skotsku není dost pracovních příležitostí, ale to je jiná věc. Skotské vysoké školství je samostatným průmyslovým odvětvím, do Skotska přijíždí studovat stále větší množství zahraničních studentů, kteří využívají naší poměrné vyspělosti v oblasti pedagogiky.

Je v tom daleko víc než jen hrubá ekonomika. Skotské univerzity nikdy nebyly považovány za pouhé továrny na vzdělávání – mají jasnou rovnostářskou tradici, kterou shrnuje výraz „demokratický intelekt“. Profesor Ferdinand von Prondzynski, rektor Univerzity Roberta Gordona, ve své zprávě, zveřejněné včera, jasně pochopil význam tohoto výrazu.

Skotské univerzity je nutno považovat za motor společenských a kulturních změn k lepšímu – existují nikoliv pouze ku prospěchu jednotlivce, ale pro společnost jako celek. V tom se skotské univerzity výrazně odlišují od oněch elitních univerzit v Americe a v Anglii, které dnes stále častěji považují vzdělání za zboží, které se smí prodávat a kupovat, a studenty za spotřebitele produktu, prodávaného za cenu, kterou určí trh.

Musím tady deklarovat střet zájmů. Jako hodnostář Edinburské univerzity (z funkce odcházím tento měsíc) jsem byl součástí panelu profesora von Prondzynského, i když názory, které tady vyjadřuju, jsou mé vlastní. Opravdu stojí za to přečíst si jeho zprávu, která je stručná a k věci. Tomuto bývalému rektorovi Dublin City University se podařilo vyjádřit vážně a jasně to, co uniklo většině jiných zpráv. Jeho doporučení jsou radikální, ale praktická a téměř jistě se stanou součástí nového zákona o skotských univerzitách, který bude přijat příští rok.

Co znamená výraz „demokratický intelekt“? V první řadě to znamená žádné univerzitní školné. Téměř desetiprocentní pokles v počtu studentů na vysokých školách v Anglii nám vypovídá mnohé o tom, kam směřují anglické univerzity nyní, když tam studenti musejí platit školné ve výši 9000 liber ročně. Skotsko si prostě nemůže dovolit, aby se vysoké školství stalo dokončovací školou pro děti bohatých lidí. Ani se nesmí univerzitám dovolit, aby se staly komerčními podniky, v jejichž čele stojí generální ředitelé motivovaní velikostí svých platů a váhou svých prémií. Nechceme, aby na skotských univerzitách vládla generace Fredů Godwinů.

Jedním z důvodů, proč zahájila skotská vláda analýzu profesora Prondzynského, bylo veřejné znepokojení nad stále rostoucími platy univerzitních rektorů, které se nyní rychle blíží částce 300 000 liber ročně. Analýza nespecifikuje, jak vysoké mají být platy univerzitních rektorů, ale dává jasně najevo, že nedávná spirála disproporčního zvyšování platů rektorů musí být zastavena a musí to být racionálně zhodnoceno. Profesor von Prondzynski také požaduje, aby byli v oněch okultních výborech, které rozhodují o výši platů rektorů, zastoupeni řadoví univerzitní učitelé a studenti. Podle mého čistě osobního názoru by neměl nikdo, kdo je zaměstnaný ve veřejných institucích, mít vyšší plat než skotský ministerský předseda.

Jsou univerzity veřejnými institucemi? Podle profesora von Prondzynského ano. „Skotská tradice vysokého školství je výrazná,“ píše. „Je založena na tradici 20. století a jeho podpoře sociální mobility a sociální odpovědnosti a od druhé světové války na zvlášť silné podpoře národa principům sociálního státu.“

Skotské univerzity vznikly na základě investic veřejných peněz, a proto se v konečném důsledku musejí zodpovídat lidu Skotska. Pokud jsou univerzity opravdu demokratickými komunitami, je nutno zajistit, aby se chovaly otevřeně demokraticky. To byla nejobtížnější otázka. Nejjednodušší by bylo učinit je odpovědné přímo demokraticky zvolené vládě Skotska. Dovolit ministrům, aby jmenovali a odvolávali rektory, by však zlikvidovalo akademickou svobodu.

Profesor von Prondzynski se pokusil učinit správní orgány univerzit demokratičtějšími tím, že je otevřel volbám studentů a učitelů a širší komunity a navrhl založení nárazníkové instituce, fóra pro vysoké školství, které bude prostředníkem mezi ministrem a univerzitami. Zpráva také požaduje, aby ve správních orgánech univerzity byly zastoupeny odbory a aby University Courts, správní rady univerzit, měly nejméně 40 procent žen.

Nejkontroverznějším návrhem profesora von Prondzynského je, aby byli předsedové University Courts voleni. Proti tomu univerzitní establishment zuřivě bojuje, ale není úplně jasné proč. Starobylé skotské univerzity volí jednoho hodnostáře University Court už od 19. století. Zpráva jen navrhuje, aby tito volení hodnostáři dostali pravomoci k tomu, aby řádně demokraticky na práci správních rad dohlíželi. To zrovna není rudá revoluce.

Rektoři skotských univerzit jsou prý ostře proti zavádění i této minimální míry demokracie. No, tak si na to ale budou muset zvyknout, stejně, jako si budou muset zvyknout na to, že skotské univerzity neúčtují studentům školné, za něž rektoři tolik lobbovali. Tato zpráva je zásadním bodem obratu a dochází k rozchodu mezi vysokým školstvím ve Skotsku a v Anglii, a to ne jen v otázkách financí.

Skotské univerzity tvoří lidé a jsou pro lidi, a tak to taky zůstane.

Podrobnosti v angličtině ZDE

http://www.blisty.cz/art/62167.html

Vážení kolegové studenti a studentky i absolventi středních a vysokých škol!

Jako členka akademického senátu Univerzity Hradec Králové bych Vás chtěla seznámit s Věcným záměrem zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům, s nimiž byl v minulých dnech seznámen náš akademický senát, a se situací, která momentálně hýbe českým vysokým školstvím.

Jistě si vzpomínáte na akci, při níž pražští studenti vyhodili z okna na ulici devadesát vodních melounů. Měly symbolizovat 90 milionů korun, které byly vynaloženy na již zmíněné návrhy. V nich jsou uvedeny zásadní změny, které by měly ovlivnit nejen životy vašich nástupců, ale i vás samých.

Zde jsou bodově uvedeny ty z nich, proti kterým se naše studentská obec chystá protestovat:

1. V budoucích akademických senátech by podle plánovaných záměrů neměla být zachována parita – rovnoměrné zastoupení studentů i akademiků. Studenti by zde měli zastupovat pouze jednu třetinu.
2. Každá firma si školí svoje odborníky, aby potom mohla z jejich vzdělání profitovat. Stejně tak si stát doposud platil vzdělání svých odborníků, aby v něm dobře fungovala ekonomika, zemědělství a další odvětví, která by podporovala hladký chod a dobré fungování státu. Nyní budeme nuceni si za svou odbornost, kterou státu už dnes v drtivé většině splácí absolventi dvakrát (svou prací pro jeho fungování a svými daněmi) zaplatit ještě jednou. Přitom právě dnes je svrchovaně nejisté, kam odvedené prostředky doputují.
3. Půjčky uvedené v záměru zákona o finanční pomoci studentům jsou dvojího typu: na živobytí (2000 za měsíc) a na školné (10 000 za semestr). Vezmeme-li v úvahu, že většina studentů chce dosáhnout alespoň titulu Mgr./Ing., strávíme na univerzitě pět krásných let, ze kterých nám vznikne dluh 220 000 Kč, počítáno bez úroku. Dle předloženého záměru by úroky měl financovat stát, ačkoli podle odborníků je tento slib (který se paradoxně chystá dát „vláda rozpočtové zodpovědnosti“!) nesplnitelný. Z půjček, které budou poskytovat banky a garantovat stát, budou v případě, že absolvent nebude po dokončení VŠ dostatečně finančně ohodnocen, profitovat pouze banky. 23 z 26 akademických senátů českých veřejných vysokých škol včetně Univerzity Karlovy vládě doporučilo stáhnout oba věcné záměry a přepracovat jejich obsah. Dvě další doporučení se připravují. V úterý 24. ledna 2012 se sešel ministr školství Mgr. Josef Dobeš s rektory protestujících univerzit. Rektoři měli jediný cíl – stažení věcných záměrů, na kterých se nedohodli. Místo toho je ministr seznámil s rozpočtem na příští rok. Po tříletém šetření se jim dostalo šokujícího vhledu do navrženého rozpočtu každé univerzity. Přijdou o 33% prostředků, což se v této souvislosti nedá vykládat jinak, než jako donucovací praktika, aby vysoké školy zavedly školné.

Tento vývoj má však i hlubší souvislosti, které by nás měly znepokojovat.

Akademická půda ze svých pramenů, jíž byly v evropském prostředí svobodné diskuze řeckých učenců, disponovala nezávislostí a zvláštní legislativou, a každý akademik, či člověk na ní pobývající, podléhal pouze její nezávislé legislativní a výkonné jurisdikci, které byly z důvodu zachování svobody myšlení na akademické půdě z podstaty vždy liberálnější, než státní a církevní. Odmítavým postojem ministra školství ke stanovisku českých rektorů je ohrožena AKADEMICKÁ AUTONOMIE, která byla v naší zemi zavedena už v roce 1348 a byla (počínaje rektorem Univerzity Karlovy Janem Husem) napříč dějinami vždy fenoménem, který českou společnost posouval dál. Kdo zná dějiny, ví také, že prvním krokem každého totalitního režimu (rekatolizačního, nacistického, stalinistického, normalizačního) byl vždy útok proti akademickým svobodám. Vyjádření českého prezidenta Prof. Ing. Václava Klause, CSc. (jehož studia, stejně jako studia ostatních zúčastněných a sympatizantů procesu oklešťování akademického procesu, byla v minulosti hrazena z veřejných prostředků), že veřejné vysoké školy jsou státní, a akt akademického odporu proti rozhodnutí státu je tedy nezodpovědný, svědčí buďto o základních mezerách ve vzdělání pana prezidenta, anebo o jeho spoléhání se na fakt, že dnešní česká vysokoškolská mládež nezná základní středoškolské učivo.

Vážení kolegové, je tomu tak doopravdy?

Akademický senát Univerzity Hradec Králové, který byl před třemi lety hostitelem setkání zástupců všech českých akademických senátů, na němž byl podepsán protest proti Bílé knize terciárního vzdělávání ministra Lišky, se nyní opět dostává do pozice, kdy je nucen vyjádřit svůj nesouhlas s principy, pomocí nichž se (tentokrát pod jinou hlavičkou) chystá Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, dnes pod vedením Mgr. Dobeše, oklešťovat akademické svobody. O tom, kam může podobný vývoj vést, se můžeme dozvědět od kolegů z univerzit v Západní Evropě, s nimiž ovšem máme šanci své snahy o zachování akademických svobod zároveň koordinovat. Vzpomeňme na příklad University of Glasgow, kde byl do funkce rektora dosazen (nikoli zvolen!) komerční manažer, který v tuto chvíli z důvodu „ekonomické nerentability“ ruší zavedené katedry založené před tři čtvrti stoletím, a glasgowská akademická obec, která byla v minulých letech zcela formálním shromážděním, narychlo nastudovává a osvojuje si svá stará zákonná práva a po letech o ně začíná bojovat. Výsledky protestujících glasgowských akademiků jsou nicméně ukázkou, že snaha přináší ovoce.

Na únor 2012 je připravován protestní týden, v jehož průběhu by se na KAŽDÉ Z PROSTESTUJÍCÍCH UNIVERZIT měla připravit konference, která bude pravdivě informovat o tom, co se v jednání o věcném záměru zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům děje. Podrobnosti o průběhu těchto konferencí budou včas zveřejněny.

Přijďte – podpoříte tím svou budoucnost i budoucnost těch, kteří přijdou po vás. Naše dveře by měly být otevřeny i pro širokou veřejnost, neboť věc zachování akademických svobod není nijak izolovaná od věci současného vývoje v naší společnosti.

Spíše naopak.

http://blisty.cz/art/62082.html

Akademický senát UK se na pátečním jednání nezvykle ostře ohradil proti výroku ministra školství Josefa Dobeše na adresu rektora Václava Hampla. Podle senátorů jde o „hanebnost“ a výzva k podání vysvětlení zavání totalitou.

„Akademický senát UK se ostře ohrazuje proti včerejšímu osočení rektora prof. Václava Hampla z podněcování k nepokojům a považuje prohlášení ministra Dobeše za hanebnost,“ uvedli senátoři v prohlášení.

„Napětí ve společnosti vyvolávají ti, kdo dychtivě a bezostyšně prosazují nepromyšlené pseudoreformy, nikoli ti, kdo vnímají nebezpečí z toho vyplývající. Pozvat představitele samosprávné akademické obce k podání vysvětlení na ministerstvo velice nepříjemně zavání totalitními manýrami,“ míní senátoři.

Ministr školství Josef Dobeš včera v reakci na svolané shromáždění akademické obce UK uvedl, že je znepokojen „neodpovědným přístupem rektora Univerzity Karlovy a bude požadovat, aby jej ve velmi krátké době navštívil na ministerstvu“. Dobeš žádá vysvětlení, proč rektor „podněcuje akademickou obec včetně studentů k nepokojům“.

http://www.ukacko.cz/senat-uk-dobesova-vyzva-rektorovi-je-hanebna-a-zavani-totalitou

My, členové akademické obce Univerzity Karlovy, důrazně varujeme vládu České republiky před přijetím těchto nekvalitních a nebezpečných návrhů. Českému vysokému školství jinak hrozí nenávratné poškození. Pokud vláda nevyslyší tento apel, uskutečníme nejpozději v týdnu od 27. února další informativní a protestní akce. Vyzýváme také akademické obce všech vysokých škol v České republice, aby v takovém případě učinily vše pro zastavení této nebezpečné hry s budoucností české společnosti.

Bránit všemi silami akademické svobody je totiž morální povinností každého člena akademické obce.

http://www.cuni.cz/UK-3905.html

Univerzita Karlova v Praze
Ovocný trh 5, Praha 1, 116 36
http://www.cuni.cz

Tisková zpráva k studentskému happeningu proti věcnému záměru zákona o vysokých školách

Praha, Právnická fakulta UK, 19. ledna 2012

Věcný návrh vysokoškolského zákona z dílny ministerstva školství je špatný a vláda by jej měla odmítnout, upozorňují studenti vysokých škol.

Na jejich obavy poukázal 19. ledna protestní happening před budovou právnické fakulty UK. Vyhozením 90 melounů z okna studenti připomněli peníze promarněné při přípravě reformy terciálního vzdělávání.

Návrh podle nich především omezuje samosprávu vysokých škol.
Studenti upozorňují, že skutečným cílem nově zřizovaných a vládou jmenovaných rad, které mají nahradit současný způsob řízení, je podřízení vysokých škol zájmům politiků a průmyslové lobby. Členy rady totiž nesmí být pracovníci ani studenti dotyčné školy.

Za ministerskými hesly o zvýšení efektivity škol je jen snaha o omezení svobodného a nezávislého myšlení, které je považováno za ekonomicky nerentabilní a nejspíše i politicky nežádoucí. Vysoké školy se tak mají změnit v pouhé “výrobny absolventů na zakázku”.

Návrh také zmenšuje vliv studentů v akademických senátech. Omezuje jejich možnost přímo se podílet na řízení vysokých škol.
Vláda nechápe, že univerzita je víc než jen škola. Je to také společenství učitelů a studentů, kteří společně vytvářejí nové hodnoty.

Předložené věcné záměry zákonů navíc nezohledňují drtivou většinu připomínek, které k nim už dříve měli zástupci pedagogů i studentů.

Happening navázal na předchozí protesty proti připravované reformě. Stoupá také vlna kritiky jednání ministerstva školství ze strany studentů, vyučujících i vysokoškolských reprezentací. Ty už začátkem ledna vyzvaly k veřejným vystoupením – včetně peticí, demonstrací i případně stávek.

Dá se předpokládat, že protesty budou sílit, vždyť reformu už oficiálně odmítlo 22 z 26 českých veřejných vysokých škol. Studenti tak uvažují i o dalších akcích.

http://zasvobodnevysokeskoly.cz/?p=118

Trasa pochodu: náměstí Curieových – Čechův most – nábřeží Edvarda Beneše.

Planovaný čas zahájení demonstrace je 18:30 hodin před budovou Právnické fakulty UK

Facebook události: http://www.facebook.com/#!/events/237836526291735/

Rezoluce, petice i stávky českých univerzit pravděpodobně doprovodí schvalování reformy vysokých škol. Akademici tím chtějí nejen upozornit na to, že s návrhem ministra školství nesouhlasí, ale vadí jim i jeho neochota k diskuzi. Výhrady škol brát v potaz nemusíme, brání se však ministerstvo.

Návrh reformy vysokých škol odmítlo 20 z 26 akademických senátů univerzit. Předsedové senátů vyzvali k peticím a stávkám.

Se svými připomínkami se chtějí obrátit také na vládu, ministr Josef Dobeš (VV) prý jejich námitky zkresluje, řekl ve čtvrtek po jednání předsedů akademických senátů tajemník senátu Univerzity Karlovy Daniel Feranc.

Ministerstvo se ale brání, výhrady škol prý nemusejí brát v potaz.

Návrh reformy již dříve kritizovali rektoři několika českých vysokých škol.

„Předsedové akademických senátů vysokých škol vyzývají akademické senáty, aby zvážily všechny vhodné kroky, které by přiměly státní moc respektovat vůli členů akademických obcí a jejich demokraticky ustanovených reprezentací včetně případných veřejných vystoupení, jimiž mohou být kromě rezolucí, petic, v případě potřeby též demonstrace nebo stávky,“ stojí v materiálu, který ve čtvrtek obdržela ČTK.
Dopis pro vládu

Akademikům došla trpělivost poté, co se ministerstvo údajně vyhnulo vypořádání jejich 11 zásadních připomínek. O připomínkách by jinak ministr musel informovat všechny členy vlády.

Předkládací zpráva k věcnému záměru zákona o vysokých školách je podle akademiků „účelově zavádějící a úmyslně zkresluje připomínky podané Radou vysokých škol“.

Zástupci univerzit proto napsali kabinetu dopis, v němž jej upozorňují na výtky akademické obce.

„Ministerstvo školství postupovalo přesně, jak mu ukládají legislativní pravidla vlády,“ reagovala na to mluvčí ministerstva Kateřina Savičová. Materiál prý mohou rozporovat jen ministerstva, orgány státní správy, kraje nebo celostátní sdružení obcí.

Výtky ostatních, a tedy ani vysokých škol, kterých se navržené zákony týkají, nejsou předmětem rozporu.

Školám vadí hlavně nepřipravenost zákona o finanční pomoci studentům i některé plánované změny. Nově by třeba mělo v akademických senátech zasedat méně studentů.

Titul profesora a docenta by už také neměl mít celorepublikovou platnost, ale byl by vázán vždy na konkrétní univerzitu, která jej udělila.

Návrhy odmítl například akademický senát Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity v Brně, VŠCHT, ČVUT, Univerzity Palackého v Olomouci, Ostravské univerzity nebo vysokých škol v Liberci, Opavě, Českých Budějovicích, Pardubicích a Ústí nad Labem.

Kritika školného

Akademici odmítli i zavedení školného. To by mělo být zavedeno v roce 2013, maximální výše by měla být 10.000 korun za semestr. Návrh počítá i se systémem spoření a půjček na vzdělání. Za půjčky by přitom bankám ručil stát.

K reformě jsou kritičtí také studenti.

Se zavedením školného, které reforma obsahuje, nesouhlasí Studentská komora Rady vysokých škol (SK RVŠ). Její předseda Miroslav Jašurek se již před časem vyjádřil, že placení školného nebude mít žádný přínos, pouze mladé lidi víc zadluží a školám peníze navíc nepřinese.

Reforma se připravuje několik let. Kvůli nesouhlasu akademiků byly změny pokaždé odloženy.

Autoři: dom, ČTK

http://zpravy.ihned.cz/cesko-skolstvi/c1-54356080-akademici-se-pripojili-ke-studentum-reformu-vs-odmitlo-20-z-26-univerzit